Rektor UJAK o univerzitě

Jak se zrodila myšlenka založit vysokou školu?

Tato idea začala mít hmatatelnou podobu v době, kdy došlo ke změně legislativy a  bylo nově umožněno začít zakládat vysoké školy soukromého typu. Před samotným založením jsem působil na  Univerzitě Karlově, pak na  Akademii Komenského, a  ve  svém okolí jsem proto měl dostatek odborníků, kteří do  té doby pracovali na  veřejných vysokých školách a měli zájem o spolupráci. Tím byl splněn legislativní i  personální základ a zbývalo získat státní souhlas na  Ministerstvu školství, mládeže a  tělovýchovy. A  samozřejmě vyhodnotit, jaké obory realizovat. Tehdejší situace byla velmi příznivá. Ani veřejné vysoké školy, ani veřejnost nebyla proti zakládání soukromých vysokých škol, neboť poptávka po  vzdělání byla vysoká a  kapacity veřejných vysokých škol nedostačovaly.

Jak jste postupovali při výběru studijních programů a  konkrétních oborů?

Roli sehrály dva důležité faktory. Prvním z nich bylo, že jsem měl odborné kontakty zejména v  té oblasti, kde jsem působil celý život. Tou je speciální pedagogika a v návaznosti na ni také v oblasti vzdělávání dospělých. Ukazovala se značná potřeba připravovat kvalifikované odborníky v tomto směru, neboť tato oblast byla vždy takovou popelkou. Společnost do té doby spíše prezentovala úspěchy, které se v ní dějí, ale péče o lidi s postižením byla v  pozadí.

Když jsme si dělali analýzu potřebnosti, ukázalo se, že v  této oblasti je velký zájem jak o  vysokoškolské vzdělávání, tak o  některé programy celoživotního vzdělávání. Zbývalo tedy získat státní souhlas a  pochopitelně vytvořit příslušné materiálně-technické podmínky.

Postupem času přibývaly také další obory, například Komunikační studia...

Klíčem byla opět potřeba vzdělávat příslušné odborníky. V  tehdejší době instituce a  firmy často teprve začínaly chápat potřebnost odborné erudice tiskových mluvčích, rozvíjela se média, vznikaly soukromé rozhlasové stanice... Proto jsme si řekli, že vytvoříme adekvátní zázemí, rozhlasové a televizní studio a budeme připravovat odborníky pro celou škálu mediálního působení.

V  roce 2006 se z  vysoké školy stala univerzita... Jak na  tuto dobu vzpomínáte?

Jako na  dobu neuvěřitelně příznivou. Byli jsme podporováni řadou odborníků i  z  veřejných vysokých škol, kteří chtěli na  tomto projektu participovat. V té době byly také velmi korektní vztahy s  ministerstvem školství a  akreditační komisí. Vývoj byl naprosto logický. Když u  nás studenti absolvovali bakalářské studium a chtěli pokračovat v magisterském, nabízelo se jim v  hlavních profilových programech poskytnout možnost doktorského studia. Moje představa byla připravovat v  jeho rámci odborníky pro působení nejen na  naší univerzitě, ale samozřejmě i na univerzitách veřejných.

O  UJAK byl velký zájem a  vznikly regionální pobočky...

Abychom se vyhnuli jakýmkoli nedorozuměním, veškerá činnost UJAK byla vždy pod pečlivým dohledem akreditační komise. A  protože byl zájem o studium u nás i ze strany slovenských uchazečů, otevřeli jsme dvě pobočky: ve Frýdku-Místku a  Starém Hrozenkově, samozřejmě za  dodržení všech požadavků akreditační komise. Starý Hrozenkov měl navíc specifikum – zájem spolupracovat s  námi měla řada docentů a  profesorů ze Slovenska, což slovenští studenti kvitovali s povděkem. Samozřejmě ve všech případech vyučovali také naši garanti a odborníci.

Navzdory tomu však časem došlo ke sporu s akreditační komisí.

Když děláte jakoukoli činnost, tak se vám buď daří, nebo ne. A  nám se v té době opravdu dařilo. UJAK měla hodně spokojených studentů, jejich počty jsme pravidelně hlásili na  ministerstvo školství, akreditační komisi, každoročně jsme transparentně zpracovávali příslušné zprávy. Akreditační komise však zřejmě začala po čase mít pocit, že máme studentů hodně a že je třeba to zregulovat. Ve snaze vyjít vstříc jsme veškeré aktivity z poboček přesunuli do Prahy a vysvětlovali jsme akreditační komisi i  ministerstvu, jak je vše kvalitně zajištěno. Akreditační komise se bohužel s  některými pohledy neztotožnila. Mediálně nás celá záležitost značně poškodila, nicméně v rámci vývoje akreditační komise skončila a byla nahrazena Národním akreditačním úřadem, s nímž máme velmi korektní vztahy. Zpětně to hodnotím jako nedorozumění, v němž mohla hrát roli také závist, neboť UJAK byla opravdu velice úspěšná.

Kvalitu UJAK ostatně v  té době dosvědčila i mezinárodní organizace FIBAA, která potvrdila vysokou kvalitu tehdy probíhajícího programu MBA, jejž UJAK sama vytvořila a u této instituce získala prestižní mezinárodní akreditaci.

Vždy jsme se snažili hledat kvalitní partnery. V  té době byla po  studiu MBA velká poptávka a  my jsme chtěli připravit opravdu kvalitní a  prestižní podobu tohoto programu. Výsledkem byla velmi úspěšná spolupráce, která nám pomohla i  po odborné stránce. V  současné době se zaměřujeme především na  akreditaci nových bakalářských a magisterských studijních programů zde v České republice, nicméně myšlenka zahraničních akreditací se mi velmi líbí. Má minimálně evropský rozměr a  nutí univerzitu k dalšímu vývoji.