Rektor UJAK o univerzitě
Září 16, 2016
V čele nejstarší soukromé univerzity v Česku stojí od jejího počátku rektor doc. PhDr. Luboš Chaloupka, CSc. Proč se vlastně rozhodl založit soukromou vysokou školu? Jak se UJAK během dvaceti let vyvíjela? A čím je pro studenty atraktivní po celou dobu svého působení?
Jak se zrodila myšlenka založit vysokou školu?
Tato idea začala mít hmatatelnou podobu v době, kdy došlo ke změně legislativy a bylo nově umožněno začít zakládat vysoké školy soukromého typu. Před samotným založením jsem působil na Univerzitě Karlově, pak na Akademii Komenského, a ve svém okolí jsem proto měl dostatek odborníků, kteří do té doby pracovali na veřejných vysokých školách a měli zájem o spolupráci. Tím byl splněn legislativní i personální základ a zbývalo získat státní souhlas na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. A samozřejmě vyhodnotit, jaké obory realizovat. Tehdejší situace byla velmi příznivá. Ani veřejné vysoké školy, ani veřejnost nebyla proti zakládání soukromých vysokých škol, neboť poptávka po vzdělání byla vysoká a kapacity veřejných vysokých škol nedostačovaly.
Jak jste postupovali při výběru studijních programů a konkrétních oborů?
Roli sehrály dva důležité faktory. Prvním z nich bylo, že jsem měl odborné kontakty zejména v té oblasti, kde jsem působil celý život. Tou je speciální pedagogika a v návaznosti na ni také v oblasti vzdělávání dospělých. Ukazovala se značná potřeba připravovat kvalifikované odborníky v tomto směru, neboť tato oblast byla vždy takovou popelkou. Společnost do té doby spíše prezentovala úspěchy, které se v ní dějí, ale péče o lidi s postižením byla v pozadí.
Když jsme si dělali analýzu potřebnosti, ukázalo se, že v této oblasti je velký zájem jak o vysokoškolské vzdělávání, tak o některé programy celoživotního vzdělávání. Zbývalo tedy získat státní souhlas a pochopitelně vytvořit příslušné materiálně-technické podmínky.
Postupem času přibývaly také další obory, například Komunikační studia...
Klíčem byla opět potřeba vzdělávat příslušné odborníky. V tehdejší době instituce a firmy často teprve začínaly chápat potřebnost odborné erudice tiskových mluvčích, rozvíjela se média, vznikaly soukromé rozhlasové stanice... Proto jsme si řekli, že vytvoříme adekvátní zázemí, rozhlasové a televizní studio a budeme připravovat odborníky pro celou škálu mediálního působení.
V roce 2006 se z vysoké školy stala univerzita... Jak na tuto dobu vzpomínáte?
Jako na dobu neuvěřitelně příznivou. Byli jsme podporováni řadou odborníků i z veřejných vysokých škol, kteří chtěli na tomto projektu participovat. V té době byly také velmi korektní vztahy s ministerstvem školství a akreditační komisí. Vývoj byl naprosto logický. Když u nás studenti absolvovali bakalářské studium a chtěli pokračovat v magisterském, nabízelo se jim v hlavních profilových programech poskytnout možnost doktorského studia. Moje představa byla připravovat v jeho rámci odborníky pro působení nejen na naší univerzitě, ale samozřejmě i na univerzitách veřejných.
O UJAK byl velký zájem a vznikly regionální pobočky...
Abychom se vyhnuli jakýmkoli nedorozuměním, veškerá činnost UJAK byla vždy pod pečlivým dohledem akreditační komise. A protože byl zájem o studium u nás i ze strany slovenských uchazečů, otevřeli jsme dvě pobočky: ve Frýdku-Místku a Starém Hrozenkově, samozřejmě za dodržení všech požadavků akreditační komise. Starý Hrozenkov měl navíc specifikum – zájem spolupracovat s námi měla řada docentů a profesorů ze Slovenska, což slovenští studenti kvitovali s povděkem. Samozřejmě ve všech případech vyučovali také naši garanti a odborníci.
Navzdory tomu však časem došlo ke sporu s akreditační komisí.
Když děláte jakoukoli činnost, tak se vám buď daří, nebo ne. A nám se v té době opravdu dařilo. UJAK měla hodně spokojených studentů, jejich počty jsme pravidelně hlásili na ministerstvo školství, akreditační komisi, každoročně jsme transparentně zpracovávali příslušné zprávy. Akreditační komise však zřejmě začala po čase mít pocit, že máme studentů hodně a že je třeba to zregulovat. Ve snaze vyjít vstříc jsme veškeré aktivity z poboček přesunuli do Prahy a vysvětlovali jsme akreditační komisi i ministerstvu, jak je vše kvalitně zajištěno. Akreditační komise se bohužel s některými pohledy neztotožnila. Mediálně nás celá záležitost značně poškodila, nicméně v rámci vývoje akreditační komise skončila a byla nahrazena Národním akreditačním úřadem, s nímž máme velmi korektní vztahy. Zpětně to hodnotím jako nedorozumění, v němž mohla hrát roli také závist, neboť UJAK byla opravdu velice úspěšná.
Kvalitu UJAK ostatně v té době dosvědčila i mezinárodní organizace FIBAA, která potvrdila vysokou kvalitu tehdy probíhajícího programu MBA, jejž UJAK sama vytvořila a u této instituce získala prestižní mezinárodní akreditaci.
Vždy jsme se snažili hledat kvalitní partnery. V té době byla po studiu MBA velká poptávka a my jsme chtěli připravit opravdu kvalitní a prestižní podobu tohoto programu. Výsledkem byla velmi úspěšná spolupráce, která nám pomohla i po odborné stránce. V současné době se zaměřujeme především na akreditaci nových bakalářských a magisterských studijních programů zde v České republice, nicméně myšlenka zahraničních akreditací se mi velmi líbí. Má minimálně evropský rozměr a nutí univerzitu k dalšímu vývoji.
Jak se tedy v dalších letech UJAK vyvíjela?
Opět jsme se snažili postupovat logicky a efektivně. Bylo nám doporučeno profilovat se v užším záběru, zároveň se trvale snažíme získávat nejlepší odborníky z praxe, což je často Achillova pata všech vysokých škol. Snažili jsme se tedy zkvalitnit personální zabezpečení i to materiálně-technické a zaměřit se na studijní programy, o které je zájem. Zde bych zmínil například Mezinárodní vztahy a diplomacii nebo Resocializační a penitenciární pedagogiku, kterou UJAK nabízí jako jedna z velmi mála institucí v Česku – a v Praze jako jediná.
Důležitou součást nabídky UJAK tvoří výuka cizích jazyků. UJAK například nabízí možnost složit prestižní mezinárodní jazykovou zkoušku telc.
Katedra cizích jazyků samozřejmě zajišťuje vysoce kvalitní výuku v rámci akreditovaných studijních programů. Nad tento rámec poskytuje možnost vykonat zmíněnou jazykovou zkoušku telc, která je atraktivní pro řadu lidí například z oblasti státní správy. A v neposlední řadě nelze opomenout výuku v řadě dalších institucí, za všechny mohu uvést Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, kde jsme opakovaně vyhráli výběrové řízení a spolupráce dlouhodobě funguje ke vzájemné spokojenosti.
Poslední dva roky byly poznamenány pandemií covidu-19. Jak univerzita obstála v této situaci?
Nechci, aby to znělo jako fráze, ale byl jsem velmi mile překvapen tím, jak se k této situaci postavili pracovníci školy ze všech útvarů, vyučující i studenti. Zaměstnanci se opravdu snažili maximálně usnadnit studium v této nelehké situaci a využít veškeré zkušenosti z kombinovaného studia. Vznikala někdy až dojemná symbióza, pocit nutnosti obtíže překonat. To období bych hodnotil jako složité, ale myslím, že jsme ho zvládli v podstatě ukázkově.
Jak si univerzita vede nyní a jaké má vize dalšího rozvoje?
UJAK se v současné době snaží zvelebovat materiálně-technické podmínky pro vyučující i studenty. Rozšiřujeme zahraniční spolupráci, která byla načas přerušena pandemií covidu-19. Máme naplánovány návštěvy partnerů ze zahraničí, rozšiřuje se množství mobilit. V současné době se pozornost zaměřuje zejména na získání akreditací, především v navazujícím magisterském studiu, na tom intenzivně pracujeme. UJAK je dlouhodobě atraktivní svým individuálním přístupem, atmosférou a kvalitními podmínkami pro to, aby studenti mohli efektivně studovat. Navíc garantujeme, že výše školného se nebude od nástupu do studia pro daného studenta měnit. Těší nás, že opravdu často potkáváme bývalé studenty, kteří díky získanému vzdělání kariérně postupují a jsou hrdí na to, že na UJAK studovali.